Sobotní hnusný počasí, mlha a déšť po cestě jakoby předznamenal i výsledek sobotního výletu našeho teamu s dávno zašlou slávou do města, kde už dlouho a úspěšně šunty ze skla vydávaj za diamanty. Odjezd klasika. Všichni včas na srazu u Mekáče na Čerňáku, akorát Doktor dorazil v akademické čtvrt hodince. Že si prej ještě ráno zahřejval ruce v břiše nějakýho nebožtíka…Ohřívač za padesát Kčs do píny, a to se vyplatí…
Jedinou novinkou tedy byla přespolní akvizice z města uranové rudy na pozici nahrávače-sprintera. Chtěl jsem jmenovat, ale zaboha si na něj nemůžu vzpomenout… Ještě se nepředstavil a to už měl tu čest být dvakrát kapitánem našeho dream teamu. Neboj Dane příležitost mít budeš, za každý písmeno runda a můžeš klidně začít příjmením.
Ve stejný týden náš top management podepsal optimistického, perspektivního, zapáleného kouče ošlehaného zkušenostmi z mezinárodních palubovek a větrem z hospodských ventilátorů. A tak jsme i my hráči morálně pozdviženi, fyzicky utaveni, směle vyrazili vstříc jabloneckému dobrodružství.
Hm, a vono zase hovno.
Dobře už bylo. No co, Nadal o pár dní dřív taky obdržel nadílku od Federera v podobě kanára a tak i my jsme dostali přes díru šest zero a jelo se domů. Důvodem proč jsme zpět do Prahy přijeli až v sedm a ne ve v půl čtvrté, bylo časté vypadávání elektrického proudu halového osvětlení. Jediným pozitivem tohoto výletu byla sehraná rozcvička jabloneckých dorostenek mezi našema zápasama. Holky držím vám palce… U nohou… Od sebe…