„Jak jsem si odbyl premiéru včetně stříhání aneb sobota plná proher.“
Jako nováčkovi se mi nepodařilo prodat ve stříhání turnovské zkušenosti a neustálým kamenováním jsem se po nekončící střihačské bitvě propracoval až do finále, kde jsem se svým kamenem opět neuspěl, jen si říkám, co nás to při té statistice ve škole učí…
Čeká mě tedy (ne)milá povinnost zhodnotit domácí dvojutkání proti Liberci. Nečekejte nic vtipného ani objevného – teprve se rozkoukávám…
Na ranní sraz v šatně dorazilo celkem dost hráčů. Současně s převlékáním došlo i na snad všude tradiční odplynění a následné větrání, které tuto sobotu bylo z důvodu téměř mrazivého počasí podobně smrtelné, jako kdybychom nevětrali vůbec. Po provedeném ranním rituálu jsme se začali trousit do celkem chladné haly.
V prvním utkání jsme zaplnili soupisku do posledního řádku: Matěj, Daniel, Ježuch, 15, Luky, Míra, Fíla, Jura, Pája, Marťas, Radek N., Karfík odpoledne ubyl na soupisce Jura a přibyl Cejn (Sestava, © email od Martin Slavík). Kluci mi nejspíš nechtěli přidělávat práci s reportáží, když to píšu poprvé, takže stručně – Pragovka vs. Liberec – 0:3. No abych nebyl až příliš stručný, pozastavil bych se u druhé sady, kde jsme dokázali se soupeřem držet krok a rozhodla až nervy drásající koncovka, kterou však sice trochu se štěstím ale zaslouženě zvládl lépe Liberec. Ještě jednu připomínku bych měl k rannímu zápasu – na plac se během tří setů dostali snad všichni přítomní.
Krátký první zápas způsobil delší pauzu, ve které se zejména někteří domácí hráči asi dobře najedli… Odpolední match byl totiž o poznání jiný, než ten dopolední. Odhodlání nedarovat favoritovi z Liberce nic se však v prvním setu příliš neprojevilo a po výsledku 19:25 a předvedeném výkonu jsem začal přemýšlet, co přivezu nastávající tchýni k narozeninám, protože realita začínala velmi napovídat, že její oslavu bez problému stihnu. Už jsem i rozepsal na lavičce zprávu, že to asi stihnu, když najednou vedeme v druhém setu 8:3. „Marně“ jsem čekal, kdy liberecká lokomotiva přihodí uhlí (asi tak starý ale stále výkonný byl jejich univerzál) a naše vedení stáhne. To se však nestalo, protože jsme hráli dobře! Alespoň z mého pohledu to tak bylo. Liberci jsme nařezali se 17tkou. Jenže tímto se rozhoupala pomyslná houpačka, kterou už se nepodařilo zastavit. Třetí set 15:25, Čtvrtý set 25:22 a tie-break logicky ve prospěch hostů – 9:15. Měli jsme se odrazit první a dohoupali bychom to až do vítězného cíle. Takhle jsme mohli pouze pogratulovat soupeři k vítězství a jít si střihnout o reportáž. Dokonce i tu oslavu jsem stihnul, jako dárek posloužila čokoláda, kterou jsem díky pražské MHD předal již v nalámané podobě. Takže nakonec ze soboty nejlepší právě ta oslava …
Ba ne, neviděl bych to tak černě, jako že se Černý jmenuju! Pokud bych měl do obecné reportáže zahrnout i svůj názor – přišlo mi, že jsme měli oproti soupeři slabší pole, zejména čaplých a vykrytých balónů bylo po málu.