Náhodný kolemjdoucí, jenž by šel před devátou hodinou ranní třináctého dne měsíce listopadu roku dvoutisícího desátého kolem arény DDM v Praze - Modřanech, zřejmě by zahlédl trenéra domácího klubu Mana, vyklánivšího se až po pás z okna a halekajícího na přišedší hráče a hlavně pak na hlavního maséra, maskota, manažera a tak vůbec: Adama Karafiáta. Slunce se prodíralo ranní mlhou a vše nasvědčovalo tomu, že bude lze prožíti pěkný podzimní den. To však neplatilo pro borce, kteří jsouce hnáni herní povinností, skryli se před paprsky slunečními do šera modřanské arény, která si věru v ničem nezadá se slavnými kolbišti gladiátorskými.
Všichni borci domácího týmu dostavili se včas a správně nažhavení vyjímaje ovšem tradiční opozdilce Benyho a Kubiho. Kouč však domácí ničeho na to nedbal a oba jmenované kmety do základní sestavy postaviti se jal. Kromě těchto na platz ještě vehnáni byly Ráďa, Ježíšek, Míra a Eda poprvé dnes na mistrovské utkání přišedší. Na postu libera tradičně se představil Karfík. Nutno ovšem přiznati, že vzhledem k průběhu utkání postupně na hřiště téměř všichni se dostali.
Již první balony ukázaly, že soupeř plným právem dosavadnímu průběhu soutěže vévodí a že tedy Pragováci nelehký úkol dnes sobě stanovili. Nadto ještě domácí borci začali poněkud vlažně a dovolili soupeři snadno se ujmouti vedení. Trenér vida to, ke změně na postu nahrávače se uchýlil a nového muže v kádru, Pudlíka, postavil. Toto setkalo se s nepochopením vystřídavšího nahrávače Benyho, nicméně hráčům na hřišti to pomohlo. Tak či onak první set jsme ztratili, i když těsně. Druhý set odehrával se nejprve vyrovnaně, ve střední části Jablonec náskok si učinil, načež jej opět ztratil, než ale dospělo se ke dvacátému bodu, opět si jej na nás vymohl. A znovu v koncovce nepodařilo se již průběh setu otočiti. Do třetího setu nastoupili jsme pak v lehce změněné sestavě a od začátku jevili jsme se býti pro tým na druhé polovině hřiště plnohodnotným soupeřem. Do koncovky jsme dokonce šli s lehkým náskokem. Avšak sérií nevynucených chyb v úplném závěru i set třetí soupeři na zlatém podnose jsme přinesli a k pozdravu na zadní čáře pokorně se shromáždili.
Nastal čas na tradiční jídlo italského stylu, na úvahy a rozjímání a nejvíce na taktickou a psychologickou přípravu na odpolední duel, kdy jsme chtěli váhy Štěstěny za každou cenu na svou stranu zvrátiti. (A přitom nezvrátiti oběd.)
Odpočati, s čistou hlavou a poloplným břichem nastoupili jsme k druhému utkání dne v sestavě Pudlík, Ježíšek, Ráďa, Filip, Kubi a Kuba (chyběli snad už jen Kubula a Kuba Kubikula). Je mi ženantní opakovati se, avšak pravdou je, že o změnách v sestavě platilo to samé, co ráno, s tím rozdílem, že na hřiště dostali se už opravdu všichni.
A hned od začátku prvního setu jasné bylo, že zápas tento snad více radosti domácím by přinésti mohl. Jablonec vytvořil množství chyb a kvalitní obranou v poli i na síti Praga set v poměru 25:16 pro sebe získala. Avšak zklamání bohužel nenechalo na sebe dlouho čekati. V druhém setu nepodařilo se výkonnost ze setu prvého udržeti a Jablonec dlouhou sérií uprostřed setu, ve stejném poměru jako předešlý set ztratil, tento získal. Třetí set po celou dobu poměrně vyrovnaně se jevil, ale Jablonci se přesto podařilo na svou stranu jej získati v poměru 25:20. Ve čtvrtém setu však vyšší síly zasáhly, slunce k západu se nachýlilo, a paprsky jeho soupeře oslňovali. Využili jsme této výhody a zřejmě ne náhodou stejným poměrem, jímž jsme předchozí set ztratili, tento jsme získali. Avšak přízeň Štěstěny nestálá bývá a díky losu museli jsme pátý set proti slunci začínati. Byla to náhoda nebo snad osud, že po výměně stran v polovině setu, mrak zakryl slunce a soupeř tedy znevýhodněn nebyl. Tak či onak poměr 7:15 sluncem omlouvati nelze.
Důležité je, že každý hráč svůj co možná nejlepší výkon podal. A že jsem nevyhráli? Nu což, snad tedy příště podaří se konečně černou sérii prolomiti a nějaký ten pod navíc z Rakovníka přivézti.
zapsal Filip, hráč s číslem 6, pozápasovou střižbu prohravší