Po úspěšném začátku sezóny jsme doma přivítali nedaleké sousedy z Modřan. Podle diváků jsme byli spíše hosté než domácí. Do prvního zápasu jsme nastoupili s myšlenkami, že hrajeme s posledním týmem tabulky. První linii tvořil Beny na nahrávce, Kuba a Ráďa na smeči, Ježíšek na účku a já se Zikim na středu. Za nás nemehla zaskakoval Karfík. Začátek zápasu rozhodně nevypadal na to, že hrajeme s nováčkem soutěže. Než jsme se rozkoukali, už jsme prohrávali 5:0. Přišel první time a také první varování v podání zlého muže Manna - stratéga našeho týmu. Hned poté jsme si konečně uvědomili, že samo to nepůjde a začali s tím také něco dělat. Rozjezd nebyl zrovna svižný, ale díky špatné koncovce soupeře jsme nakonec set těsně před koncem otočili a o prsa vietnamské dívky první set vyhráli 25:23. Psychicky jsme tedy byli nad soupeřem.

Druhý set byl jako opakovačka setu prvního, soupeř vedl 6:0 a přišel opět Mannův time. Se slovy to si snad děláte prdel jsme odcházeli na palubovku a snažili se takový začátek již neopakovat. Sáhlo se k prvním střídáním, já šel dolů, za mě nastoupil Filip. Došlo opět k tahanici, ve které jsme psychickou převahu projevili znovu mi. Druhý set byl náš za stavu 26:24.
V třetím setu se nám nepovedlo nenavázat na tradici předchozích setů a opět nám měl pomoct time. V tom se už nikdo na žádné poznámky nezmohl a jen všichni doufali, že to bude opět ten zlom, kdy začneme sázet první body. Tentokrát se tak ale nestalo, nepomohlo ani střídání na všech postech. Ke špatnému útoku na středu se přidali až doteď úspěšní smečaři a v setu nebylo co řešit. Dostali jsme nakladačku v podobě 10:25 a připadali jsme si jako sváteční pijáci, co zajdou na jedno a probudí se v Honolulu s plnovousem na bradě. Coach si nás svolal do ústraní a tam se chystal na pěknou deku (v kapse svíral čtyřiačtyřicítku). Naštěstí přišel rozhodčí, že nesmíme odcházet ze hřiště a tak došlo jen na výhružky, že si Mann zuje sálovky a půjde domů.
Ať pomohla tato výhružka nebo představa, že by si Tomáš někoho vážně podal, set se vyvíjel úplně jinak než celá dosavadní hra. Začali jsme konečně hrát naši hru, zvedali míče v poli, zlepšili útok. Sem tam se zadařilo i středem. Porážku jsme Modřanům vrátili a šli na oběd s ukončeným setem 25:14 a vítězstvím 3:1.

Druhý zápas začal ihned po dohrání kadetek, hrát se začalo s půlhodinovým zpožděním. Do zápasu přišlo několik změn, Benyho na náhře vystřídal Matěj, na středu od začátku hrál Filip, do hry se dostal také Píp, který nahradil Ráďu.
Do prvního setu Modřany přišli s jinou taktikou než v ranním zápase. Přestali hrát přes kůly (útočníky na těchto postech neměli zrovna nejsilnější, což si ráno asi tak zas neuvědomovali), ale začali více využívat střeďáky. Už v ranním zápase nám dělali velké problémy, kdy zejména boreček s jedničkou na dresu byl k nezastavení. Odpoledne začal od začátku zvonit do palubovky a nevypadalo to, že by s tím jen tak hodlal přestat. Obrana na něj byla neúspěšná a tak si tam střeďáci mohli tak akorát loupat banány. Set jsme zejména naší bezzubou obranou těchto útočníků nezískali. Dalším hřebíkem do rakve bylo několik nesložených balonu tutovek na jednoblok a nepochopitelně zkažený lehký servis Tomáše ve chvíli, kdy jsme těsně vedli 24:23. Set jsme tak na zlatém podnosu nabídli Modřanům, které jej neodmítli. 27:29 a 1:0 pro soupeře.

Druhý set jsme ve stejné sestavě více zlobili na servisu a nutili tak jejich nahrávače více rozhazovat k anténkám. To pomáhalo, přes střed jsme párkrát zavřeli či nadrazili, sem tam zobli v poli a byl z toho pěkný vítězný set 25:19.

Další dva sety jsme již prohráli. Chvílemi chyběla chuť, sem tam jsme pokazili, moc nekomunikovali a nepomáhali si. Rotování hráčů účinek taky nepřinesl. Výsledek 1:3 byl sice spravedlivý, ale nám určitě pokazil slušné výsledky podzimu. Zároveň jsme tak po Příbrami darovali nováčkům z Modřan další výherní body.
Ukázalo se, že v této chvíli nemáme střeďáky v kondici a pokud se nedaří po kůlech, každý soupeř je nebezpečný. Na druhou stranu, Modřany měli zatím nejlepší útok středem a chvílemi naše palubovka vypadala jako by ji někdo pohladil krumpáčem. S bilancí 3 proher a 5 vítězství patříme naštěstí zatím stále do horní poloviny tabulky a snad to tak i zůstane.

Ať žije Pragovka.