Do Karlových Varů, dějiště mistrovského utkání TJ Praga, jsme odjížděli s velkým očekáváním. Čeho? To ale nikdo nevěděl. Po dvou trénincích bez profesionálního vedení mezinárodní kvality byla nálada v teamu sice bojovná, ale forma neznámá.

Příjezd borců z Prahy nalákal hordy fanoušků do arény. To, že právě probíhá mistrovství světa v basketbale, brali v Karlových Varech jako naprosto okrajovou a bezvýznamnou událost. Vyzbrojili se bubny, trubkami a z JAR přijel dokonce odpadlík z vuvuzelou.  Svým projevem donutili hráče ke hře beze slov, protože bez megafonu nebylo nic slyšet.

K prvnímu utkání jsme nastoupili v sestavě nebezpečně se věkovým průměrem blížící ke čtyřicítce – Radek, Kubi, 15, Ježuch, Ziky, Venuše a liberokarfík. Úvodní sadu jsme si zkušeně pohlídali. Fungovalo hlavně proměňování ztrát a soupeř kupil chybu na chybu, takže pár našich chybiček se v pohodě ztratilo. V dalších setech se začal zhoršovat příjem a Vary ve vedení dál stupňovaly razanci na servisu, což vyústilo střídáním ve čtvrtém setu. Po rošádě mezi únikem a smečí nastoupil Piepoli a protože měl čočky, zlepšil se i příjem. Set jsme dotáhli až do vyrovnané koncovky. Za stavu 23:23 ale přišla nesmyslná nahrávka na nerozehraného střídajícího Míru. Ten se ukázkově vystavil do ofsajdu a rychlík, ala padající list, ho ladně přeplachtil, dopadl za úžasu všech hráčů i diváků na naší polovinu a vedení soupeře bylo na světě. Ten další nabídnutou šanci využil a tiebreak se nekonal.

Mezi zápasy se rozhodla část borců okusit gastronomické zázraky Karlovarské lázeňské kultury. Dobrá pověst po utopenci, párcích a malém pivu ale trochu utrpěla. Do druhého zápasu jsme nastoupili v pozměněné sestavě. Na bloku dostal šanci holobrádek Filip a na smeči se usadil společně se mnou Piepoli. Únik Ježuch a nahrávat se snažil Honza Věstonický. Byly to nahrávky jedna jak druhá do čtverečku, bohužel o rozměrech 5x5 metrů. Takže to smečaři ani ve druhém zápase neměli jednoduché. Dařilo se nám na servisu a díky zhoršenému příjmu soupeř nemohl kombinovat tak jako v prvním zápase, zlepšila se i obrana na bloku a karlovarští zatlačení do obrany šetřili podání, což nám sedělo. Rozhodující část utkání nastala v koncovce třetího setu, kdy Piepoli sérií zázračných zákroků v piruetě přes hlavu za uchem estonem do koutku totálně demoralizoval soupeře. Ve čtvrtém setu jsme si to už pohlídali, také díky skvělému koučingu Rádi a jeho několika výhružným zakroucením ramene ve chvílích kdy bylo potřeba někoho vystřídat, včetně nahravače.

Z města lázeňských oplatek jsme si odvezli malou radost, příslib dalších skvělých zápasů a chuť na večerní narozeninový mejdan dvou mladých holek a pána ve středních letech.